Demian (Hermann Hesse)

21. 08. 2014, Lukáš Bárczay

Už to bude 100 let, kdy vyšla kniha Demian poprvé. Je natolik moderní, že se zdá, jakoby se za celou tu dobu vůbec nic nezměnilo.

Demian - Hermann Hesse, obal z alza.cz

Demian – Hermann Hesse, obal z alza.cz

Ano, byla tu průmyslová revoluce. Války. Překreslování map. Za jedno století se svět rapidně změnil a mění se dál. Lidské nitro se za 100 let změnit nestihlo. Nejspíš se totiž vůbec nemění. Je to patrné v dnes stále aktuálním příběhu Demian, který Hermann Hesse knižně vydal poprvé v roce 1919.

Drze se dál považuji za mladého. Chci v té drzosti navíc pokračovat. Při čtení Demiana jsem znovu v mladickém stádiu hledání sama sebe. Ocitám se zpět ve věku, kdy naše já roste každým dnem obrovskou rychlostí. V centimetrech zvnějšku ale mnohonásobně rychleji uvnitř. A to je ten důležitější růst. Člověk by měl stále růst. Stále o sobě přemýšlet. Nepodlehnout příjemnému, pohodlnému ustrnutí. Tomu, které je tak typické pro masy. Je třeba jít pořád dál cestou, na které hledáme sami sebe.

Citace z knihy uvádím záměrně ve vlastním pořadí. Snažím se je sdružit podle společných myšlenek. Při nedostatku času vás čtenářů není třeba číst „moudré“ propojovací věty autora tohoto článku. Citace mají svojí sílu samy o sobě.

Dospívání

Často musí člověk v době hledání vynaložit velkou spoustu energie na to, vydat se správnou cestou. Hermann Hesse ví proč. A tady je první citace z knihy Demian, tak jak jsem si jí při čtení podtrhnul.

Vždyť zpočátku člověk nachází jen pravdy, které mu zůstanou v rukou jako kamení.

Velkou změnou počátku hledání sám sebe může být pro dospívajícího to, že mu někdo naslouchá. Vnímá ho jako dospělou osobnost.

Beck mi s potěšením naslouchal — konečně někdo, komu něco dávám!

Ve škole a mezi kamarády velmi často probíhá během dospívání nelítostné porovnávání. Může být znakem dospělosti a moudrosti to, že se přestaneme srovnávat s druhými?

Nesmíte se srovnávat s druhými, a jestli z vás příroda udělala netopýra, nesmíte ze sebe chtít udělat pštrosa! Leckdy si připadáte jako podivín, vyčítáte si, že jdete jinými cestami než většina.

Dochází k největším komplikacím ve vývoji osobnosti v období dospívání? Možná je to skutečně tak. Pravděpodobně o tom spolurozhoduje vrozený charakter, který určí, jak těžké bude pro jedince vyletět z hnízda a začít si budovat svůj život, svůj vlastní svět.

Mnozí to umírání a znovuzrození, jež je naším osudem, prožívají jen jedinkrát v životě právě v tomto období, kdy se dětství rozpadá a pozvolna hroutí, kdy všechno, co jsme si zamilovali, nás chce opustit a my náhle kolem sebe cítíme samotu a smrtelný chlad vesmíru. Velmi mnoho lidí na tomto útesu uvízne a po celý život bolestně lpí na tom, co neodvolatelně minulo, na snu o ztraceném ráji, na tom nejhorším a nejvražednějším ze všech snů.

Kudy se vydat, abychom mohli začít hledat sami sebe? Je potřeba sám sobě naslouchat.

Byl jsem hledající a ještě jím jsem, ale už nehledám ve hvězdách a v knihách, začínám naslouchat naukám, které mi šumí v krvi.

Sám sebe

Demian - Hermann Hesse

Demian – Hermann Hesse

Jsem přesvědčený, a to nejen po přečtení téhle knihy, že člověk musí vždy začínat u sama sebe. A znovu se k sobě vracet. Kdybychom následující větu všichni věděli a ctili na počátku svého dospívání (většinou jí nevíme a nectíme), bylo by nám mnohem lépe.

Je velice dobré vědět, že v nás uvnitř je někdo, kdo ví všechno!

První okamžiky uvědomování si sama sebe jsou často velmi těžké.

Vždyť jsem nechtěl nic než pokusit se žít to, co se samo ze mne dralo ven. Proč jen to bylo tak těžké?

Pak konečně začínáme cítit svojí vlastní sílu.

Tak dlouho jsem se krčil slepý a tupý, tak dlouho mi srdce mlčelo a zubožené vysedávalo v koutku, že má duše vítala i to sebeobviňování, tu hrůzu, všechny ty příšerné pocity. Vždyť v tom všem je cit, vyšlehují plameny, bije srdce!

Touha po sobě samém. Ta se musí dostavit. Jen tak vyrazíme správnou cestou.

Byl to počátek, probuzení teskné touhy po sobě samém.

Je ale téměř jisté, že pokud nemáme ustrnout a splynout s masou, musíme v tom hledání sám sebe pokračovat dál. Neustále.

Není, není, není jiné povinnosti pro probudilé lidi než jedna jediná: hledat sám sebe, sám v sobě se upevňovat, propátrávat svou vlastní cestu vpřed, lhostejno, kam povede.

A proč je tak jednoduché splynout s masou a ustrnout? To právě proto, že cesta hledání sám sebe není tou nejpohodlnější.

Ach, dnes to dobře vím: nic na světě není člověku protivnější, než jít cestou, která ho přivádí k němu samému!

Strach

Hermann Hesse

Hermann Hesse

Říká se, že jedním z největších hybatelů světa a přírody je strach. Mít strach z něčeho, co je uvnitř nás, může dospět až do stádia, kdy nenávidíme ostatní.

Jestliže někoho nenávidíme, pak v jeho podobě nenávidíme něco, co vězí v nás samotných. Co není v nás samých, to nás nevzrušuje.

Stačí, abyste se jen “prošli kolem knihy”, která pojednává o strachu a jeho podstatě, a podobná slova ve vás uvíznou.

Jestliže se někoho bojíme, je to proto, že jsme tomu někomu poskytli nad sebou moc.

Jak bojovat proti strachu? Tohle by mohlo fungovat i u vás.

Strach má člověk jen tehdy, není-li sám v sobě jednotou.

A jedno povzbuzení na závěr kapitoly o strachu.

Ne, z lidí člověk nikdy nemá mít strach.

K tomu je ale třeba dospět, abychom se přestali bát lidí.

Různé

Ještě než se dostanu k dalšímu tématu, do kterého jsem sdružil několik citátů z textu Demian Hermanna Hesse, zařazuji několik nezařazených. Takových, které na první pohled nespojuje žádné společné téma.

Lidé s odvahou a charakterem jsou pro ostatní vždycky značně divní.
Hovor „jen kvůli hovoru“ k smrti nesnášel.
Hudbu mám hrozně rád, asi proto, že je v ní tak málo z morálky. Všechno ostatní je morální, a já hledám něco, co takové není.

Zdá se, že celý text o citátech, které jsem si v knize Demian podtrhl, bude delší. Nevadí to. Ale nečekal bych to. Zdálo se mi totiž, že kniha je spíš stručná, než obsáhlá. Rozhodně je tu ale další téma, které se mi vylouplo poté, co jsem si jednotlivé citáty rozložil po stole a hledal pro ně nový, svůj řád.

Válka

Demian - Hermann Hesse, zajímavý obal

Demian – Hermann Hesse, zajímavý obal

Ve třech citacích, jejichž přesnou pozici v knížce (předpokládám, že se objevily na různých místech) v tuto chvíli nemohu určit, jsem objevil pro mě velmi silné téma války. V několika větách velmi dobře postihnuté. V době, kdy kniha poprvé vyšla bylo teprve krátce po první světové válce.

Svět se chce obnovit. Je cítit pach smrti. Nic nového se bez smrti neobejde.

Co spustí válku? Tohle je zajímavý a pro mě osobně originální pohled.

Bude válka. Uvidíš, jak strhne! Pro lidi to bude přímo rozkoš, už teď se každý těší, až se to rozjede. Tak jim život zesuchopárněl.

I následující citát, který jsem si v Demianovi podtrhnul, se pro mě váže k válce. Velmi jednoduše se dá ale přenést na jiná masová hnutí a přesvědčení.

Teď jsem viděl, jak mnoho lidí, ba všichni, jsou schopni za ideál umírat. Jen to nesmí být žádný osobní ideál, svobodně zvolený, musí to být ideál společný, převzatý.

Na závěr varování i povzbuzení

“Milovala ostatní, nejbližší, víc než sama sebe” – to je hodně silným tématem pro můj vlastní život. Zdá se, že v tom nejsem sám. Opakovaně se setkávám se stejným modelem chování: “Miluji víc okolí, než sebe.” Opakovaně se setkávám se stejným omylem. Nejde totiž milovat okolí víc, než sebe! A pokud to tak je, často to má sebezničující následky. A okamžik, kdy člověk začíná poprvé skutečně milovat, může být ten nejcitlivější.

Miloval a nalezl přitom sám sebe. Většina lidí však miluje, aby přitom sami sebe ztratili.

Chtěl bych zůstat dítětem, dospívajícím, hledajícím. Snad se mi to povede. Jinak se přestane jásat a chlastat.

Pár let se chlastalo a jásalo, pak se přikrčili a stali se z nich vážní páni ve státní službě.

A teď dovolte jednu osobnější zmínku, otevřené přiznání: Jsem zpustlík a hospodský povaleč. A tohle je pro mě zpráva, kterou vidím jako naději.

A ještě něco — jednou jsem o tom četl — je prostopášný život jednou z nejlepších příprav pro život mystický.

Třeba se tedy stanu mystikem.

V knize jsem si podtrhl dvě věty, které jsou pro ni charakteristické. Znovu se vrací k tématu hledání sama sebe. Potvrzují, že cesta k sobě je často bolestivá.

Sinclaire, cesta většiny je snadná, naše je těžká. — Pojďme.

Jestli hledáte závěr. Jestli hledáte doporučení, tak tady je. Rozhodně doporučuji tuhle knížku k přečtení. Já jí koupil jako e-knihu (Demian – Hermann Hesse) na serveru Kosmas.cz.

Comments are closed.