Jarek Nohavica a jeho texty mě provázejí životem podobně jako texty Hany Hegerové. Dostal mě už kdysi dávno Kometou nebo Darmodějem. Tohle se trefilo do mého stavu, do mojí nálady. V celém textu zvýrazním to, co je pro mě „nejvíc“.
Tahle na nahrávka je na albu Tak mě tu máš.

Já chci poezii

Všichni po mně chtějí podpis nebo prachy
proč se mnou nikdo nechce diskutovat o sonetech Karla Hynka Máchy
to bych se vážně nezlobil
rozebírat s tebou Máchův trochej
jenomže ty chceš podpis nebo fotku na mobil
a když bych ti ho nedal tak jsem frajer plochej

Já chci poezii, jen trochu pochopení
ale tu, kde žiji, nic z toho není
Co mám ze života, samé přízemnosti
mé srdce Don Quijota tím trpí dosti
Všichni po mně chtějí prachy nebo fotku
proč se mnou nikdo nechce rozebírat jakou nejlíp koupit maringotku
chtěl bych běžet letním šerem
nafukovat její čtyři kola

zapřáhnout koně a pak zmizet někam do daleka jižním směrem
kde se jedí banány a pije Coca-Cola

Já chci poezii, jen trochu pochopení
ale tu, kde žiji, nic z toho není
Co mám ze života, samé přízemnosti
mé srdce Don Quijota tím trpí dosti

Všichni po mně chtějí vlastně strašně málo
aby to šlo, aby to hrálo, aby to fungovalo

já ale nejsem Mikuláš
já nejsem agent české kampeličky

klidně ti dám dvacku na guláš
a tobě hodím stovku do krabičky
na všecky ty dětské domovy a na Afriku
na lidi co hladoví a na popravy politiků
rozpuštění NATO, ale za to

Já chci poezii, jen trochu pochopení
ale tu, kde žiji, nic z toho není
Co mám ze života, samé přízemnosti
mé srdce Don Quijota tím trpí dosti
tím trpí dosti