Nebe pod Berlínem se mi četlo dobře. Nebylo to pro mě však žádné zjevení, žádná velká inspirace. Byla to příjemná kniha doporučená kolegou na mojí dovolené.

Román má skvělé tempo, to je mi sympatické. A ještě jedna věta je mi sympatická. Znovu a znovu se v textu opakuje. Tohle je ona: „Děje se toho tolik, že se neděje nic.“

 

A co jsem si v Nebi pod Berlínem podtrhnul?

„… a já se ptám, jestli dnes šťastná není, a ona říká, že jo, ale zase tak nějak jinak, jen neví jak. Možná to je tím, že člověk ví, že je šťastný až večer, když se ohlédne, a málokdy ráno, a teď je teprve odpoledne.“

„Ptali se mě, za jakým účelem cestuju do Západního Berlína, možná chtěli zastavit ten dav a dějiny, připadali si určitě jako v divokém snu, ale lidi se nedali odradit, čekali, zpívali, pili pivo a pohraničníci se ptali potom jen každého třetího a pak už jen každého stého a nakonec se neptali vůbec, jen ty pasy chtěli pořád vidět, asi aby si do paměti zapsali jména lidí, kvůli kterým to všechno skončilo, kvůli kterým prohráli. Občas si řeknu, co asi dnes všichni dělají…“

„Pancho Dirk přetékal nadšením, jako bychom hráli na stadionu ve Wembley a ne v baru Zosch, jako by věřil v oslnivou budoucnost naší kapely, která nikdy neskončí jako Slade, kteří už nehrají po stadionech, ale na koupalištích v České republice.“

„Vlak před sebou valí mlhu
Já v tý mlze hledám něhu
Hledám ji a ztrácím barvu
A na těle mám ještě hlavu

Ten, kdo vidí, co se stane
Vytahuje z kapes dlaně
Vytahuje cigarety
Kouř nás mění v siluety
Čelo vlaku
Moje čelo
Tonu v hluku
Ztrácím tělo“

„Vlaky esbánu hučí kolem bufetu na spodním nástupišti Friedrichstrasse. Lidé se hrnou po schodech nahoru, další se sypou dolů a visí na krajích nástupiště. Děje se toho tolik, že se neděje nic.“

„Koleje jsou pro město bytostně důležitý. Nemyslím jen dopravně, že tady nevidíš takový zácpy, ale hlavně proto, že tohle město drží díky kolejím pohromadě. Koleje ho držely pohromadě i potom, co lidi selhali a nechali ho rozpadnout na kousky.“

„Vlaky hučí kolem našeho bufetu.“

„Tuhle škodu lze Dylanovi vyčíslit – řekněme, že mu dlužím za tisíc písniček, ale on přichází ještě o něco – o svou pověst, protože každý druhý muzikant ho hraje bez prožitku, falešně nebo plete slova a přehazuje sloky, jako by to nebyla krásná slova, která nelze vyměnit, ale politická hesla, u nichž je to jedno.“

„Napsali, že kapela U-Bahn je věrná svému jménu, protože „hraje hlučně a rychle“, a překvapivě vypíchli Atomovu primitivní písničku Ich bin Berlin, v níž se prý odráží vyprahlost současnosti. Atom nakynul pýchou a my ho museli krotit, protože to v kapele zavánělo velkou říjnovou.“

„Děje se toho tolik, že se neděje nic.“

„Druhý dům tak předběhl první, ale v závodě s časem stejně nevyhrál. Je starý a zpuchřelý. V posledních letech se vylidňuje, jako by měl co nevidět spadnout. Tím nechci přivolávat zlé časy – ty nepřicházejí na zavolanou, jsou s námi pořád.“

„Naše škodovka hundrt mi připadala vedle toho nablýskaného trabíku jako méněcenný příbuzný, přestože byla ze železa a ne z umělé hmoty na odpadkové koše.“

„„My jsme taky měli trabanta,“ říká Katrin. „A když mi bylo pět, tak mě táta zapsal do pořadníku, abych ho v pětadvaceti měla taky. Vidíš, to už bych ho vlastně teď měla. Co se asi s tím mým trabantem stalo? …“

„Vypráví, že v amsterdamských coffeeshopech neřeknou Čechům jinak než potápěči z východu, že vždycky, když přijedou potomci Smetany a Masaryka a objednají si porci trávy, jako si oni objednávali kávu nebo čaj, tak ubalí, zapálí, natáhnou a drží kouř půl roku v plicích, chtějí ho vychutnat do poslední chvíle, jak jsou zvyklí z domova, kde je tráva slabá, jako je slabý třikrát vylouhovaný čaj, drží kouř v plicích celou věčnost jako lovkyně perel z korejského ostrova Jeju. Jako potápěči vypadají Češi, když kouří holandskou trávu, po níž se kácí pod stoly, jako by byli z toaletního papíru a ne ze slovanského masa, germánských kostí a keltského piva.“

„Před sto lety, když stavěli úbán, se prý báli, že se v tom vlhkém a dusném vzduchu budou shromažďovat bacily, ale pak přišli na to, že ozon všechny bacily vypálí.“

„Katrin si myslí, že Češi jsou hrozně konzervativní (to si mimochodem myslí i Žeňa), ale že takoví asi musejí být, aby si uchovali identitu, že to jsou Islanďané střední Evropy, že jsou ztraceni v moři okolních velkých národů, stejně jako je Island ztracen v severním Atlantiku. Spojuje nás to, že jsme malé národy, a ty si musejí uchovávat tradice. Teď nevím, jestli tohle řekla Katrin nebo Palacký.“

„… všichni přece vědí, že Češi světu darovali plzeňské pivo, které pak okopírovaly všechny německé pivovary.“

„Češi mají k Němcům dobrý vztah, že bez nich by se nikdy nestali národem chalupářů, protože když Češi Němce po válce vyhnali, udělali si z jejich domů za pár korun víkendové hrady.“

„Fízlové na kytky nebyli, jen na karafiáty, které rozdávali při výročích a při výročích výročí.“

„Je letní noc, nebo už není. Na obě strany je zatím stejně daleko.“

„Televizní vlny mají zvláštní moc: ruší jakékoliv jiné vlny.“

„… slunce diktuje kreativnost, protože dlouhodobej nedostatek slunečního svitu prý podporuje obrazotvornost a fantazii podobně jako LSD, aspoň jsem to četl v National Geographic.“

„Město se mění
Mění, ale nikdy není
Zkouším ho chytit
Cítím jenom chvění“