Jak se povedlo mým češtinářkám na tolik let odložit okamžik, kdy začnu zpětně číst zásadní knihy napsané ve 20. století? I když Orwellův román 1984 vypráví o extrémní totalitě budoucnosti, skvěle vypráví i o naší současnosti.

I dnes jsme manipulování. I dnes přechází lež do historie a stává se pravdou. A je to právě dnes, kdy s námi Ti nahoře hrají hru. Předhodí nám fiktivní válku mezi levicí a pravicí a my se postavíme do boje za jednu či druhou stranu (je v podstatě jedno za jakou) a zapomeneme na to, co je skutečně podstatné. Nejsou to peníze a blahobyt. Nejsou to vyšší nebo nižší daně.

Pomocí v hledání toho, co je důležité pro mě, byla i tato knížka. To, co jsem si podtrhl, zachovávám pro sebe a možná i pro jiné čtenáře právě na tomto blogu.

Winston se rázně otočil. Vyladil rysy v obličeji do výrazu pokojného optimismu, který bylo radno nasadit, když byl člověk obrácen tváří k obrazovce.

Už jsem mrtvý, uvažoval. Zdálo se mu, že teprve teď, když začíná být schopný formulovat svoje myšlenky, udělal rozhodující krok. Následky každého činu jsou obsaženy v činu samotném.
Napsal:
Ideožločin nepřináší smrt: ideozločin JE smrt.

Příšerné je, uvažoval už po miliónté, když tlačil ramena s bolestí dozadu (s rukama v bocích kroužili tělem od pasu vzhůru, mělo to být dobré pro zádové svaly) – příšerné je, že by to všechno mohlo být pravda. Jestliže Strana dokázala vnořit ruku do minulosti a prohlásit o té či oné události, že se nikdy nestala – není to mnohem hrozivější než pouhé mučení nebo smrt?

A jestliže všichni ostataní přijímají lež, kterou Strana předkládá – jestliže všechny záznamy opakují stejnou povídačku – pak lež přešla do historie a stala se pravdou. „Kdo ovládá minulost,“ znělo heslo Strany, „ovládá budoucnost: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“.

„Jestli je nějaká naděje,“ zapsal si do deníku, „pak spočívá v prolétech.“

Vždycky řvát s davem, to je moje heslo. Jen tak je člověk bezpečný.

Každá organizovaná vzpoura proti Straně jí připadala hloupá, protože musí nutně selhat. Prozíravé je porušovat pravidla a zůstat naživu. Byl by rád věděl, kolik takových jako ona asi je mezi mladší generací, mezi lidmi, kteří vyrostli ve světě Revoluce, neznají nic jiného, vidí ve straně cosi nezměnitelného, jako třeba obloha, nebouří se proti její autoritě, ale prostě jí obchází, tak jako králík kličkuje před psem.

Svým způsobem se světonázor Strany prosazoval nejúspěšněji u lidí neschopných ho pochopit. Ty bylo možné přimět, aby přijímali i nejkřiklavější překroucení skutečnosti, protože nikdy plně nepochopili obludnost toho, co se od nich žádalo, a nezajímají se o veřejné dění natolik, aby si všimli, co se děje.

Válka, měříme-li ji podle měřítka předchozích válek, je potom pouhý podvod. Připomíná boj mezi jistými přežvýkavci, kteří mají rohy posazeny v takovém úhlu, že nemohou jeden druhého zasáhnout. Ale i když je neskutečná, není bezvýznamná. Požírá přebytek konzumovatelného zboží a pomáhá uchovávat zvláštní duchovní atmosféru, kterou hierarchická společnost potřebuje.

Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, pokud mají nějaký cíl – je totiž trvalou charakteristikou Těch dole, že jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní žživot – je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni.

Masy se nikdy nebouří z vlastního popudu a nikdy se nebouří jen proto, že jsou utlačované. A pokud nemohou srovnávat, nikdy si dokonce ani neuvědomí, že jsou utlačované.

Od proletářů se není čeho bát. Ponecháni sami sobě budou přetrvávat z generace na generaci a z jednoho století do dalšího, budou pracovat, množit se a umírat nejen bez jakéhokoli pokusu o vzpouru, ale neschopni pochopit, že svět by mohl být jiný, než je. Nebezpeční by mohli být jedině tehdy, kdyby si rozvoj průmyslové výroby vynutil, aby dostali vyšší vzdělání; ale protože vojenské a obchodní soutěžení už není důležité, úroveň lidového vzdělání vlastně upadá. Považuje se za lhostejné, jaké názory masy zastávají nebo nezastávají. Může se jim poskytnout intelektuální svoboda, protože nemají intelekt.

Lež je vždy o krok před pravdou.

„Napadlo tě někdy,“ řekl, „že celé dějiny anglické poezie jsou determinovány faktem, že anglický jazyk postrádá rýmy?“

Strana usiluje o moc výhradně kvůli moci samé. Nejde nám o dobro chudých; jde nám jedině o ni. Nejde nám o bohatství nebo přepych, dlouhý život nebo štěstí; jen o moc, o čirou moc.

Moc není prostředek, ale cíl.

Jeho chování se změnilo a pokračoval příkřeji: „Považuješ se za mravně nadřazeného, nám, naší lži a naší krutosti?“

Winston přestal plakat, ale slzy mu ještě kanuly z očí.

Jsi těžký případ. Ale nevzdávej se naděje. Kazdý se dřív nebo později vyléčí. Nakonec tě zastřelíme.

Jisté je jedině to, že smrt nikdy nepřichází v očekávaném okamžiku.

Newspeak nebyl naplánován proto, aby se rozsah myšlení zvětšil, nýbržž aby se zmenšil, a tomu účelu nepřímo sloužilo maximální okleštění výběru slov.